Mycomedica

Coriolus

Coriolus (Coriolus versicolor, Trametes versicolor, outkovka pestrá, Turkey Tail Mushroom, Yun Zhi, japonsky Kawaratake) patří mezi dřevokazné chorošovité houby. Je sice jedlá, ale vzhledem k pevné kožovité struktuře se v jídelníčku nevyskytuje. Coriolus je možné najít hlavně na poškozených kmenech listnatých stromů, spadaných větvích a pařezech. Jedná se o hlavně o duby, akáty, slivoně. Coriolus preferuje mírné a chladnější podnebné pásmo, ale zvládá i vyšší teploty. Můžeme ho najít v Asii, Severní Americe i Evropě. Jedná se tedy o houbu kosmopolitní. Vytváří klobouček, který je plochý, zvlněný, v průměru mívá od 1,6‒7 cm. Houby rostou v trsech, buď schodovitě nad sebou, nebo vytvářejí rozetu. Mladé plodnice jsou zcela světlé, postupně se velmi typicky zabarvují. Na klobouku se vytvářejí barevné pruhy, odstíny hnědé, oranžové a šedé. U staré houby pak dochází k ztmavnutí plodnice, ale pruhy jsou stále viditelné.

Coriolus je houba známá po mnoho staletí, a to hlavně v asijských zemích, kde je využívám jako léčebný prostředek. Je mnoho ústních a písemných zdrojů, které popisují Coriolus, ale první komplexní text, v němž je zmínka o Coriolu, pochází z období dynastie Ming, byl sepsán v roce 1386 n. l. Coriolus se využíval hlavně k upevnění fyzického i duševního zdraví, k posílení čchi. Pro „západní“ a vědecký svět byl Coriolus popsán v roce 1753, kdy byl zařazen mezi hřibovité a jeho jméno bylo Boletus versicolor, až v roce 1939 byl Coriolus pojmenován Trametes versicolor (toto jméno se dnes používá častěji než Coriolus), a to českým mykologem Albertem Pilátem (1903‒1974).

V 60‒70. letech se začal Coriolus zkoumat vědecky a v roce 1965 byly extrahovány polysacharidy PSK, se kterým již bylo provedeno mnoho studií a potvrdila se jeho účinnost na zlepšení funkcí tělních systémů. V roce 1977 byly v Japonsku Ministerstvem zdravotnictví PKS uznány jako protinádorový lék z hub (Class IV Medicine) a přídatná léčba ke klasické protinádorové terapii.

V 80. letech pak nastal další průlom. Týmu vědců, který vedl prof. Yang, se podařilo nalézt v Coriolu další významnou složku, a to polysacharidový peptid (PSP). V Číně je nazýván Yun Zhi Tang Tai Jiao Nang. Podobně jako s PSK byly i s PSP prováděny pokusy a studie u i tato sloučenina se dostala na seznam látek, které je možné přidat k protinádorové terapii pro zvýšení jejího účinku. Rok 1989 je spojen s mezinárodní konferencí, která se konala v Hong Kongu, a její hlavní téma bylo Coriolus versicolor.

Mezi roky 1991‒1992 proběhlo mnoho studií, jednalo se o klinické studie, 1.‒3. fáze, které byly dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, jichž se účastnilo celkem více než 1100 pacientů s nádorovým onemocněním. PSP se ve studii přidával jako komplementární prvek k radioterapii a chemoterapii. Díky výsledkům byl Coriolus schválen také čínským Ministerstvem zdravotnictví. V roce 1993 se konala další konference o Coriolu. V dalších letech bylo provedeno mnoho studií, včetně těch klinických. Rok 2008 byla zahájena studie v Barceloně.

V roce 2010 začaly studie v NCI (National Cancer Institute) v USA. Jednalo se o studie s podáváním Coriolu ženám a nádorem prsu (Torkelson CJ, Sweet E, Martzen MR, et al. Phase 1 Clinical Trial of Trametes versicolor in Women with Breast Cancer. ISRN Oncology. 2012;2012:251632. doi:10.5402/2012/251632).

V roce 2011 byla studie v queenslandské nemocnici, do níž byli zařazeni pacienti s nádorem prostaty (Sze-Ue Luk, Terence Kin-Wah Lee, Ji Liu, Davy Tak-Wing Lee, Yung-Tuen Chiu, Stephanie Ma, Irene Oi-Lin Ng, Yong-Chuan Wong, Franky Leung Chan, Ming-Tat Ling. Chemopreventive Effect of PSP Through Targeting of Prostate Cancer Stem Cell-Like Population. PLoS ONE, 2011; 6 (5): e19804 DOI: 10.1371/journal.pone.0019804). K dohledání je značné množství klinických studií. Největší podíl tvoří studie z Japonska a Číny.

coriolus-outkovka-pestra-karcinom-pomoc-nador

 

Složení Coriolu

Zmínili jsme, že s Coriolem proběhlo velké množství studií a ty měly často pozitivní výsledky. Za ně vděčí Coriolus právě svému složení. I to je, stejně jako jeho účinky, stále zkoumáno. Se zdokonalováním metod, které analyzují složení, se objevují stále nové komponenty, které se v houbě nacházejí.

Polysacharidy a jejich sloučeniny

Jednoznačně, stejně jako u jiných hub, dominují polysacharidy, tj. složené cukry. Tvoří velkou část houby a také zajišťují mnoho jejích účinků. Polysacharidy jsou jednak ve vodě rozpustné, které se mohou vstřebat ze střeva do organismu, a jednak nerozpustné, které tvoří hrubou vlákninu, kterou potřebují ke svému životu střevní bakterie. Ty jsou zase důležitým prvkem pro naše zdraví. Mezi polysacharidy, které se mohou vstřebat, patří hlavně beta glukany. V Coriolu se nacházejí beta-1,3/beta-1,6- D-glukóza, glukany a také polysacharid B. O beta glukanech je napsáno mnoho článků, o jejich složení i účincích. Pro Coriolus jsou však typické sloučeniny polysacharidů s bílkovinami. Jedná se o polysacharidopeptidy PSP a krestin PSK (https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B9780123850959000270), o nichž jsme se zmínili již výše. Jedná se o sloučeniny vysoce biologicky aktivní, jak dokazují mnohé studie a jejich zařazení mezi terapeutika v Číně a Japonsku. PSP a PSK jsou nyní připravovány komerčně. Obě sloučeniny jsou získávány z mycelií pomocí fermentace. U PSK probíhá fermentace 10 dní, zatímco u PSP stačí 64 hodin. PSK je možné získat extrakcí horkou vodou, zatímco PSP je nutné extrahovat ještě alkoholem z vodného extraktu.

PSK se skládá ze 34‒35 % ze solubilních sacharidů, 28‒35 % tvoří bílkoviny a další složky včetně aminokyselin. PSP je složeno ze 46 % z rozpusných sacharidů, 31 % jsou proteiny a cca 15 % tvoří nehořlavé substance.

Polysacharidy v Coriolu jsou hlavně s větvením na pozicích  β-1→3, β -1→6, α-1→4 a α-1→2. Polysacharidy jsou tvořeny hlavně ze stavebních jednotek D-glukózy, na kterou se vážou bílkoviny a aminokyseliny. Jedná se hlavně o glutamin (0,58 %), kyselinu aspartamovou (0,4 %), serin (0,32 %), alanin (0,26 %), glycin (0,26 %), leucin (0,24 %), lysin (0,23 %), treonin, izoleucin atd. Krom glukózy, která tvoří 74 % polysacharidu, jsou dalšími cukry v PSP a PSK také xylóza (4 %), galaktóza (2,7 %), fruktóza (2,4 %) a manóza (1,5 %).

Bílkoviny

Krom polysacharidů se v Coriolu nachází také aminokyseliny, stavební prvky bílkovin, a komplexní bílkoviny. Coriolus obsahuje minimálně 18 aminokyselin, z toho i ty, které si tělo nedokáže samo vyrobit, tj. esenciálních. Nejvíce je v Coriolu kyseliny aspartamové, treoninu, glycinu, alaninu, leucinu, valinu atd. Jakožto dřevokazná houba musí být Coriolus schopný štěpit struktury na kterých roste. K tomu potřebuje silné enzymy, které rozkládají lignocelulózu. Obsahuje také např. laktázy, RNázy, galaktosidázy, protézy, manganázové peroxidázy i enzym snižující oxidační stres, tj. superoxiddismutázu.

Mnohé enzymy v Coriolu obsažené však neštěpí jen součásti dřeva, na kterém houba roste, ale i mnohé škodliviny, které se dostávají do přírody a jsou téměř neodbouratelné, přitom jsou to prokázané mutageny. Jedná se např. o různé druhy pesticidů, aromatických uhlovodíků, dále pak o antibiotika, která se jinak dostávají do odpadních vod nemocnic a farmaceutických firem atd. Coriolus svými enzymy dokáže tyto látky štěpit na menší neaktivní neškodlivé složky.

Když jsme u bílkovin, nemůžeme zapomenout ani na bílkovinu, která nese označení YZP. Je složená ze 139 aminokyselin a má výrazný vliv hlavně na B lymfocyty.

Nechybí ani minerální a stopové prvky. Největší podíl má draslík, hořčík, zinek, železo, měď aj.

Polyfenoly

Coriolus také obsahuje velké množství látek, u nichž je prokázáno, že mají antioxidační účinky. Jedná se hlavně polyfenolické sloučeny, kam se řadí flavony (baicalein, luteolin, vitexin, apigenin), flavonoly (isorhamnetin, quercetin, kamferol), biflavonoidy (amentoflavon) atd. Krom flavonových látek jsou v Coriolu také fenolové kyseliny, např. vanilová, kávová, p-kumarová, ferulová a také kumariny (eskuletin).

Mastné kyseliny

V Coriolu se nacházejí také mastné kyseliny, jedná se o kyselinu palmitovou, stearovou, olejovou a linoleovou. Jak je vidět, jsou zastoupeny jak ty nasycené, tak i nenasycené mastné kyseliny. Největší koncentrace dosahovala nenasycená mastná kyselina olejová.

Další složky

Coriolus nepostrádá ani vitamíny a minerální látky. Z vitamínů je to např. ergosterol (provitamín D2), který patří mezi steroly. Dále jsou to vitamíny ze skupiny B. Z minerálních a stopových prvků je to hlavně draslík, hořčík, vápník a železo.

Kde môžete kúpiť naše výrobky

Rozsiahla sieť distribútorov po celej CR

Jednoducho si vyhledejte najbližšieho predajcu, distribútora, alebo lekáreň s našimi produktmi.

ZOBRAZIŤ NAJBLIŽŠÍCH DISTRIBÚTOROV