Mycomedica

Chaga

Chaga (Inonotus obliguus, rezavec šikmý, birch mushroom, tschagapilz, Hua Jie Kong Jun, finsky Pakuri) patří mezi chorošovité dřevokazné houby, je tedy spíš parazitem než saprofytem, tj. svého hostitele zabíjí.

Chaga má ráda chladnější podnebí, je tedy možné ji najít na severní polokouli všech kontinentů. Je běžně k nalezení v Kanadě, Asii (Kazachstán, Rusko, Čína, Japonsko, Korea) i Evropě.  Chaga se běžně vyskytuje také u nás, Kotlaba ve svém textu již z roku 1984 popisuje 93 lokalit s výskytem houby. 30 jich bylo v Čechách, 30 na Moravě a 33 na Slovensku. Houba je k nalezení od nižších pásem (od cca 155 metrů nad mořem) až po horské oblasti. Byla zachycena i v Tatrách. 

Nejčastěji infikuje břízy, jsou však popsány i případy, kdy byla Chaga nalezena na bucích, dubech či topolech. Spory tvořené pohlavním stadiem houby způsobují bílou hnilobu.

Houba proniká skrze poranění na stromu do jeho nitra, rozrůstá se, ale dlouho neproniká na povrch stromu. Takto může přežívat Chaga v živém stromě i desítky let (10‒80 let). Nakonec vyrazí skrze kůru ven a vytváří na povrchu stromu tmavě hnědý až černý útvar, který má rozpraskaný povrch a připomíná spálené uhlí. Vytvoří se 1‒3 na jednom kmeni. Pokud je však tato černá houbová část odříznuta od kmenu stromu, objevuje se uvnitř žlutavá až hnědá část houby.

Chaga má během vyzrávání z podhoubí do plodnice dvě stadia.

  • Anomorfní fáze/stadium (rozmnožuje se nepohlavně, nevytváří chlamydospory nebo sporofory) je viditelné a trvalé. Je to ta typická masa vyrůstající na stromě. Jak už jsme nastínili, má rozbrázděný povrch, křehký, suchý, připomíná „spálené“ černé uhlí.
  • Pohlavní stadium je bílé a vytváří se v době, kdy hostitelský strom nebo jeho část odumře. Tvoří se jen jednou za infekční cyklus. Jedná se krátce žijící plodnici, která se formuje pod kůrou a pak jí prorazí. Na povrchu stromu je plochá, tenká a světle hnědá. Konzistence je korkovitá, měkká, pokud je houba čerstvá, s přibývajícím stářím se mění za tvrdou a křehkou.

chaga-rezavec-sikmy-herpeticka-meningitida-herpes

Jelikož je Chaga známá hlavně v oblasti Ruska, není se čemu divit, že právě odtamtud přišly první novodobé „návody“ o sběru, pěstování a kontrole kvality Chagy (1985).

Doporučení říkají, že

  • Chaga má být sbírána pouze z živých stromů, tím se zajistí její čerstvost, účinnost Chagy klesá po roce skladování
  • Malé houby mají být ponechány, aby povyrostly
  • Stromy s Chagou by neměly být káceny kvůli tomu, aby se sběrači dostali i k houbám vysoko na kmenech
  • Chaga má být od kmene odříznuta a poté má být odstraněna kůra a dřevo
  • Chaga se musí okamžitě usušit, aby měla méně než 14 % vlhkosti, teplota při sušení se má pohybovat mezi 50‒60 stupni Celsia.
  • Chaga má být skladována v chladu a suchu

V dnešní době je samozřejmě snaha o kultivaci Chagy, čímž se zvýší její produkce, ale také se ochrání volně žijící stromy před infikováním.

Ve Finsku se pěstuje ve vyhrazených lesech, které jsou málo využitelné pro lesnictví a musí splňovat určité podmínky, množství stromů na hektar atd. Cena Chagy se pohybuje mezi 50‒100 €/kg. Usušená, připravená na čaj atd. má cenu mezi 130 až 320 €/kg. Ve Finsku je Chaga populární právě ve formě čaje. Je nazývána Pakuri a čaj z ní Tikka-tea.

Chagu je samozřejmě možné také pěstovat na různých typech substrátů. Je to však složitější, a pokud není přidána bříza, je Chaga ochuzena o velmi účinnou látku, tj. betulin, který dokáže nasát právě ze svého hostitele.

Historie Chagy

Chaga, resp. její využití má velmi dlouhou tradici. Zmínky o ní jsou již z dob Mezopotámie, starého Egypta a Číny. Ze staré Číny pocházejí herbáře, které Chagu zmiňují např. Shen Nung Pen Ts'ao Ching, tj. Shen Nong Ben Cao Jing.

Krom Asie byla Chaga od nepaměti využívaná např. v oblasti Sibiře, a to místními Khanty/Oystaky. Ti ji využívali nejen k léčení, ale také k šamanským rituálům. Léčili jí hlavně problémy se zažívacím traktem, kdy popíjeli nápoje připravené z Chagy, dále pak ji také kouřili, neboť věřili, že tím posilují plíce. Využití našla také jako „mýdlo“ a pomáhala mírnit kožní obtíže. V rámci ruské medicíny byla Chaga od 16. století předepisována na různé typy nádorů. A to i díky tomu, že již ve 12. století kníže Vladimír II Monomach připsal Chaze zmizení nádoru, které měl na rtu. V Rusku ještě zůstaneme, jelikož Chagu ve své knize zmiňuje také velmi slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. Věnoval se jí v knize s názvem Rakovina.

V Japonsku Chagu využívali lidé Ainu z Hokkaida, kteří si z ní připravovali čaj a léčili tak problémy se žaludkem. Během náboženských ceremonií Chaga také kouřili, plnili si práškem z Chagy dýmky.

Ani domorodcům na severoamerickém kontinentě nebyla Chaga neznámá. Jsou známé mnohé indiánské kmeny (Čipevajané, Odžibvejové, nazývali chagu Cha’a’ihtthi), které s Chagou pracovali, opět to bylo k léčení nebo obřadům.

Pokud se nyní podíváme více do současnosti a hlavně na vědecké poznání, musíme začít rokem 1864, kdy složení Chagy zkoumal J. G. N. Dragendorff (1836‒1898). Pokusy prováděl v St. Petěrburgu. V té době ale nedošel k ničemu podstatnému. Chaga a hlavně její účinky zůstaly skryté do dvacátého století. V kolem roku 1950 se v Moskevském lékařském institutu začaly provádět klinické studie s Chagou a rozšířily i do dalších částí Ruska, neboť se začalo ukazovat, že Chaga není jen placebo, ale jsou patrné výsledky jejího podávání.  V roce 1955 byla Chaga stále intenzivněji zkoumána a to i na ve vědeckých institucích, např. Russian Medical Academy of Science. Během padesátých let byly také vytvořeny standardizované produkty s obsahem Chagy, jako např. Befungin  a Binczaga.          

V současnosti je Chaga známá a dostupná po celém světě.

Složení Chagy

To, jak je po dlouhá tisíciletí populární, dává tušit, že její užívání má příznivý dopad na člověka. Její účinky se odvíjejí hlavně od složení. Chaga obsahuje velké množství bioaktivních látek.

Polysacharidy, cukry

Polysacharidy jsou nejzastoupenější složkou hub, nejinak je tomu u Chagy. Ta obsahuje jak sacharidy zásobní, tak strukturální, tj. jsou součástí buněčných stěn. V Chaze jsou samostatné monosacharidy, ale také zřetězené monosacharidy, které vytváří polysacharidy. Ty jsou zastoupeny hrubou vlákninou, která je nevstřebatelná, např. chitin, ale je zdrojem živin pro střevní mikroflóru a podporuje peristaltiku. Důležitější jsou však polysacharidy, které se ze střeva vstřebávají do organismu. Sem se řadí hlavně beta glukany, nejčastěji se jedná o (1>3)(1>6) beta-D-glukany.

Chaze byly nalezeny také 1-6 alfa-galaktan, který obsahuje beta-xylózu, alfa manózu a alfa galaktouronovou kyselinu a 3-O-metyl-alfa galaktóza, xylogalaktoglukany atd.

V roce 2015 byl popsán polysacharid, který byl označen IP3a, je složený z rhamózy, arabinózy, glukózy a galaktózy.

Polysacharidy mají mnoho účinků, zvláště pak beta glukany, což je všeobecně známé a jsou doporučovány při oslabené imunitě.

Steroidní sloučeniny

Chaga obsahuje také steroidní sloučeniny, což jsou látky obsahující cholesterolové jádro, na které jsou navázány různé postranní řetězce. Mezi nejznámější sterol v Chaze patří ergosterol, tj. provitamín D2, přestože jeho koncentrace není nejvyšší. Největší podíl mykosterolů tvoří lanosterol, tj. 45 % ze všech sterolů,  a 25 % má inotodiol. Ostatní steroidní látky, včetně ergosterolu, tvoří zbylých 30 %, do nich se řadí také fekosterol, episterol, β-sitosterol atd. 

Terpeny, terpenové sloučeniny

Nedílnou součástí medicinálních hub jsou terpeny a jejich sloučeniny.  Z plodnice Chagy a mycelií bylo získáno velké množství různých terpenoidy.

Mezi ty důležité patří např. lanostanové triterpenoidy ‒ inolaktony A, B a C, triterpenoidy foskoparianol D, kyselina  p-hydroxybenzoická, kyselina ferulová, kyselina trametenolická,aj.

Fenoly a fenolové sloučeniny

Složení Chagy se stále ještě objevuje. To je dáno hlavně tím, že se vyvíjejí nové extrakční metody, které umožní najít i další sloučeniny, které zatím zůstávaly skryté. Fenoly obecně jsou známé svými antioxidačními účinky. V Chaze jsou např. resorcinol, syringol, ceresol, mequinol, guaiacol. Důležité jsou též inonobliny A, B, C a phelligridiny D, E a G. Nechybí ani kyselina kávová, gallová, syringová a protokatechurucká, 3,4-dihydroxybenzalaceton. 

Kyselina betulinová, betulin

Kyselina betulinová (pentacyklická kyselina) a betulin (pentacyklický triterpenický alkohol) jsou v Chaze obsaženy díky jejímu hostiteli, kterým je bříza. Chaga je z břízy doslova nasává do sebe. Normálně může být problém se vstřebáváním těchto dvou terpenů, pokud je požijeme, z trávicí soustavy, ale pokud je přijmeme v Chaze, dobře se dostávají do těla.

Obě tyto sloučeniny tvoří 2 % houby a mají výrazné biologické účinky. Vlastnosti betulinu a kyseliny betulinové se studují v rakovinných, zánětových modelech a také v modelech různých virových nákaz. Výsledky jsou skutečně zajímavé a vyznívají pozitivně. 

Melanin

Chaga, její část vystupující nad kůru stromu, je černá. Je tedy logické, že musí obsahovat pigment, který umožní toto temné zabarvení. Jedná se podobně jako v našem těle o melanin, který vzniká přeměnou aminokyseliny tyrozinu. Ví se, že melanin má ochranný účinek na naše zdraví a jeho nedostatek zvyšuje riziko např. vzniku rakoviny kůže. Melanin je tedy silným antioxidantem a ochráncem před působením UVB, tím je možné říci, že má protinádorové a antimutagenní účinky. 

Aminokyselina a bílkoviny

Chaga obsahuje také pro nás zcela zásadní látky, a to aminokyseliny a bílkoviny. Jedná se i o aminokyseliny, které si naše tělo neumí samo vyrobit a je tedy odkázáno jen na jejich přísun potravou. V Chaze bylo objeveno 14 aminokyselin, v myceliu Chagy dokonce 16. Nejvyšší koncentraci má glycin, cystein a tryptofan. Z komplexních bílkovin jsou bezesporu zajímavé hlavně enzymy. Jelikož je Chaga parazitem a čerpá živiny z dřevní části rostliny, musí umět dřevo rozložit. Obsahuje tedy např. chitinázu a další enzymy štěpící celulózu, hemicelulózu atd. Zajímavé je, že v Chaze je možné najít také superoxiddismutázu, které se nachází i v lidském těle. Jedná se o enzym, který působí antioxidačně, tj. redukuje oxidační stres a „odbourává“ volné radikály. Aktivita enzymu v těle klesá s narůstajícím věkem. Díky tomu, že snižuje oxidační stres, omezuje také degeneraci tkání a zánětlivé procesy v těle.

Mastné kyseliny a tuky

Není mnoho rostlin, které by obsahovaly mastné kyseliny a tuky. Ty jsou nejčastěji pouze v semenech. U hub je tomu jinak. Chaga v sobě skrývá jak mastné kyseliny nasycené, tak ty pro zdraví velmi prospěšné, tj. nenasycené. Jedná se hlavně o kyselinu olejovou a linolovou. Stejně jako jiní zástupci rostlinné říše neobsahuje cholesterol.

Vitamíny, minerální a stopové prvky

Pokud se zaměřujeme na složení Chagy, nemůžeme opomenout ani vitamíny a minerály, které jsou v ní obsažené. Byť tedy zdaleka nepokryjí denní potřebu. Jedná se hlavně o sodík, vápník, hořčík, železo, měď, mangan, zinek, germanium atd. Vitamíny v Chaze zastupují hlavně ty ze skupiny B a již zmíněný vitamín D, je přítomnem také beta karoten.

 

Níže je pro příklad také tabulka popisující některé složky Chagy, jak je vidět, je jich mnoho, a ani tam nejsou popsány všechny.

chaga1

 

chaga2

Mazurkiewicz WRydel KPogocki DLemieszek MKLangner ERzeski W. Separation of an aqueous extract Inonotus obliquus (Chaga). A novel look at the efficiency of its influence on proliferation of A549 human lung carcinoma cells. Acta Pol Pharm. 2010 Jul-Aug;67(4):397-406.

 

Kde môžete kúpiť naše výrobky

Rozsiahla sieť distribútorov po celej CR

Jednoducho si vyhledejte najbližšieho predajcu, distribútora, alebo lekáreň s našimi produktmi.

ZOBRAZIŤ NAJBLIŽŠÍCH DISTRIBÚTOROV